Teď jsem se vrátila s dcerkou venku, kde si s holkama hrála v křáku. Byly tam dvě holčičky, 6 let, které už od 5 let chodí na celé dny ven samy. Malá po chvilku z křáku vylezla, že si opékají párky. Zeptala jsem se jí, jestli jako. Ona že tam mají sirky. K tomu ještě ten křák je hned pod okny rodiny té jedné holčičky, kdy maminka sem tam vykoukne, zařve, jestli je tam, jestli je vše v pořádku (vykukuje jednou za hodinu a půl). Nikdy jsem její maminku neviděla venku. Samozřejmě že holčička odpoví, že je vše v pořádku. Jenže jsem do křáku šla, a ta druhá holčička v ruce obrovské kuchynské zápalky, celou krabičku, a snažila se zapálit ohýnek (suchá větvčy a suché listí). Podotýkám, že křák je vyschlý, všude kolem napadané listí. Kdyby se ji to podařilo, chatne vše za chviličku. Určitě mě už holčička nemá ráda, ale trvala jsem na tom, že buď je dá mě, nebo je dá přede mnou svým rodičům, že půjdu s ní (nechtěla jsem se v křáku přetahovat :) No že to dá ročiům. Já že půjdu s ní. No šly z křáku a už chtěla jít pryč. Zápalky mi pak dala, protože věděla, že prostě nezměním názor. Píšu to proto, jestli fakt víte, co dělají vaše děti venku, protože moje dcerka, 4 roky, ví, že zápalky jsou nebezpečné (proto šla bonzovat z křáku) a 6 leté holky to jaksi neví. Cítím se strašně, jako policajt, a dcerka určitě ztratila dvě kámošky (kdo by chtěl kamarádit s boznčkou ... vím, jak to chodí), ale udělala bych to zas.