A co se ho prostě zeptat s tím, že půjdeš s pravdou ven? Měla jsem podezření, vlezla jsem ti do mobilu, našla jsem to a to, co mi k tomu řekneš. Jasně, nikomu se nemají číst sms a maily, stalo se a poneseš za to zodpovědnost. Stejně tak nemá zadanej táta od rodiny co psát ťuťu ňuňu SMS cizí ženské, tak ať si to taky zodpoví. Já bych na Tvém místě upřímně nedokázala hrát mrtvého brouka a zpytovat svědomí, že jsem šlápla vedle (s tím mobilem).
Můj muž mi jednou vlezl do mailů, protože měl pro mě úplně šílené a nepochopitelné myšlenky, hrozně se tím užíral. V životě bych to něho neřekla! Řekl mi to, protože se tím moc trápil (nic nenašel, nebylo co), strašně jsem se naštvala. Pak jsme si vklidu promluvili a nakonec si padli do náručí. Já jsem mu do ničeho zatím nelezla, ale přísahat na sebe nemůžu a jako důvod k rozchodu to nevidím. Narozdíl od nevěry.