Dobrý den Mirko,

- těch 16h jsme už vysvětloval - v té době moje práce vypadala že bude od nevidim do nevidim s častým cestovaním (a já jí vzal pragmaticky kvůli penězům) a to že to půjde zorganizovat a zvládnout do cca 16h začalo být "jasné" až cca po roce (tedy v době kdy už byla manželka z té práce pryč). Kdybych to v té době věděl tak samozřejmě jednám jinak vůči manželčině práci - ale v té době to vypadalo že je to časově velmi náročné
- generalizovaná úzkostná porucha (GAD) resp. úzkostná neuroza je relativně běžné psychické onemocnění jehož spouštěč není znám. Naleznete na internetu to je na dlouhou diskusi (tuším že v minulosti tu o tom diskuse taky byla).Nic příjemného, ale věřte mi ani žádná simulace nebo sebelítost (antidepresiva jsem bral skoro rok). nebyla to výmluva jen jsem konstatoval
- od "té doby" jsou to již cca 3roky, manželku samozřejmě nikam netlačím, snažím se napravit co se dá (aspon zbytky toho). Deziluzi manželky ev. strach že to v příštím full timu může dopadnout stejně nebo že na něj nemá atp...samozřejmě chápu a stydím se za sebe když jí v tomto stavu vidím. Je na ní co si bude chtít nalézt (jako práci) byt viz výše chápu že se může cítit všelijak. Momentálně parti time a k tomu se snažíme rozjet firmičku která by jí do budoucna (nebo oba) uživila nebo přiživila.... Ale vzhledme k tomu že ten současný part time je nejistý, ne za moc peněz, bez možností její větší seberelaizace atp... tak se to samozřejmě (výčitky , celý ten stav) vrací).
- o tom, kdo je hlavní viník a že jsem to já nepochybuji a rozhodně si následky nesu.... Ale samozřejmě horší je to pro manželku a kdybych věděl jak tu její bolest vzít na sebe... nevím... bohužel...k psychologovi chodím - právě proto aby se to už nemohlo opakovat a věřím, že člověk když je omylný tak může být i poučitelný ...