Je zajímavé číst, pro kolik lidí je nevěra takový strašák, tak se jí bojí, že by ani nic vědět nechtěli
Protože nechtít vedět není sebevědomý přístup k nevěře, spíše naopak - tak moc se bát reality a konfrontace toho, že paní/slečna není jediná, vytvářet si iluzorní svět plný věrnosti, to mi se sebevědomím nekoresponduje.

Já nevěru vědět chci. S pravdou se vypořádat umím. Netoleruju ji, vysílám jednozančný postoj k takovému chování, umím ale odpouštět.

Do mobilu se neleze, na tom se shodneme, pokud ale existuje dlouhodobé podezření a přečtená sms je tím posledním dílkem skládačky, je to pochopitelné.

Oslovovat se miláčku, lásko, broučku, mám tě rád, potřebuju tě atd. do běžného kamarádského vztahu muže a ženy dle mě nepatří, a kontrolka by mi už svítila.
Někdo má raději klapky, proti gustu...