To je právě to, že ona ani tak nechce pro to samotný studium, ale:
1) dělá zdrávku, ze který dneska absolovent v podstatě nic není, nemůže pracovat samostatně, tudíž je v podstatě nucený jít studovat dál
2) slyší okolo sebe ostatní mladý, že jdou pokračovat dál, např. sestřenice, která nezvládla maturitu, ale dávala si přihlášku na VŠ a dcera bere jako samozřejmost, že je po maturitě ještě mladá na to jít do práce, když ostatní si ještě budou užívat (tohle jsou její slova).
3) pořád neví, co by vlastně dál chtěla dělat, možná dětská sestra, možná učitelka na první stupni, možná učitelka ve školce, možná někdě v sociální sféře. Je nevyhraněná a další studium v jejím případě vnímám spíš jako odklad dospělosti.
4) nemá špatný známky, ale má je děsně vydřený, pořád šrotí a šrotí a přitom na učení neustále nadává.

Jasně, tohle jí neřeknu do očí, ale vnímám to. Já osobně bych chtěla, aby měla vzdělání ve dvou oborech, protože bych si přála, pokud jí potká v životě cokoliv, aby se dovedla sama uživit a popřípadě uživit i děti, aby měla co nejvíc možností a řekla jsem jí, že jí v tom pomůžu, pokud to půjde, ale nechci, aby studovala dál jen proto, že je to in a protože si chce prodloužit odklad dospělosti. Máme ještě dva kluky a budoucnost je dneska pro každýho nejasná.