O práci do 16 jsem četla až po sepsání svého příspěvku - takže jsem neměla přesné info. I tak ale mě tedy trochu přijde, že se v tom zbytečně moc babráte. Stalo se - stalo. Fatálně špatně na tom s penězi přece nejste a ani možná nebudete.
Kloubouk tedy dolů před tím, jak se s tím snažíte vyrovnat - osobně v okolí neznám žádného chlapa, který by se takto sebezpytoval a dotáhl to až k psychologovi. A co jí tam třeba vzít taky? Možná by jí to pomohlo...

Z toho jak a co píšete mi přijde, že jste se manželce omluvil, ona snad ví, jak moc Vás to mrzí. Musela na to přece něco říct?

Je jasné, že se to bude vracet, s tím se nedá nic dělat, hlavní je že jste si z toho vzal poučení - ne? Brala bych to spíš jako velkou životní lekci.

Pokud manželka není taková, aby s téhle situace těžila ve smyslu vydírání typu - já jsem chtěla pracovat, práci jsem měla ale tys mě donutil odejít, tak si to teď odnes - já jsem ta ukřivděná - což z Vašeho psaní nevyplývá,zkuste to oba hodit za hlavu a moc se k tomu nevracet.

Ono tohle pitvání věcí, které se už nedají změnit je spíš k horšímu, ne?