Když bylo doma "divně", tak jsem se zeptala. Hned, jak jsem začala mít podezření, a na rovinu. Po chvíli vytáček bylo jasno.

Do mobilu, mailu a jiného soukromí (diář, aktovka,...) bych skutečně nikomu nelezla.
A je fakt, že když mi kdysi takhle do osobní zóny tajně vlezl exmanžel (domníval se, že ho podvádím, což bylo o to hnusnější podezření, že to nebyla pravda), že jsem to považovala za fakt hnusnou zradu. Dozvěděla jsem se to až v rozvodovém řízení, kdy se prořekl - ale kdybych to zjistila tehdy, tak by to rozhodnutí o rozvodu značně urychlilo. Ztráta důvěry je asi jednou z nejhorších věcí, které brání "aby to pak ještě někdy bylo jako dřív". Tajné SMS s kolegyněmi nicméně spadají do této kategorie stejně. Myslíme si, že náš partner/ka je takový/á, a on ne. Zabolí to a někdy už to nerozchodíme, protože se nás to dotkne na nejcitlivějším místě.