Mám to stejně jako Monty. Je mi docela jedno, co budou moje děti dělat, pokud to bude to, v čem se realizují, jsou spokojení, uživí je to - tak, jak budou potřebovat, někomu stačí dvacka, někdo je i se stovkou nespokojený...
Chci je podporovat v tom, v čem mají šanci na spokojený a tudíž úspěšný život.

Mají ty "geny" na studia (já i manžel VŠ máme), ale na akademickém vzdělání nebazíruju ani trochu. Budu je podporovat, pokud budou všichni chtít, pokud ne, žádné sody se jim od nás nedostane.
Přiznám se, že je mi to jedno.
Jedno nebude, pokud se dostanou do společnosti vysokoškoláků, kteří krom diplomu disponují ještě slušnou mírou snobismu a elitářství.
Naštěstí nejsou všichni VŠ tak hrozní