Tak já také chci vést děti ke studiu na VŠ, i když nevím, jestli všechny....Ale to přání tam je....Myslím si totiž, že každý by měl dělat to, co ho baví a k čemu má předpoklady. Naše holky mají předpoklady být hudebnicemi nebo vědkyněmi, případně učitelkami...Naopak mám pocit, že řemeslně zručné nemají být po kom .

I jejich zájmy odpovídají spíše oborům, které se studují na VŠ (nebo SŠ), než učebním oborům.

To moje přání ale neznamená, že je k něčemu budu nutit. Také to neznamená klasickou cestu, tedy gymnázium s okamžitou návazností VŠ...Naopak si dokážu dost dobře představit, že buď během střední školy na brigádách nebo po střední škole třeba při dlouhodobějším pobytu v zahraničí si udělají určitou představu, co chtějí dělat a teprve potom se rozhodnou, jestli VŠ ano a jakou.

Svá přání neberu jako závazek pro nikoho z okolí. Svá přání také nepovažuju za něco nepatřičného nebo za něco, za co bych se měla stydět.