Pro své děti žádnou dráhu neplánuji a už vůbec jsem kvůli tomu nestudovala žádné statistiky. To mi připadá mírně legrační. Své děti budu průběžně podporovat v tom, v čem se to bude jevit rozumné pro jejich pocit štěstí, toť vše.

Takových rodičů, co dětem plánovali dráhu (bude farářem, doktorem, ševcem ... protože tatíček rozhodl) už bylo, a mnozí se jen obtížně vyrovnávali se zklamáním. Takhle já fakt neuvažuji. Já svým dětem ráda poradím, budou-li o to stát, nebo jim ukážu realitu, budu-li mít pocit, že to potřebují (asi jako taťka Senmut (jmenoval se tak?) zavedl Sinuheta za starým vysloužilým vojákem, aby synovi sebral iluze o vojenské kariéře), ale abych jim už na porodním sále vytyčovala vysokoškolskou dráhu, toho jsem opravdu daleka. (A to mám děti, co mají "papír" na výjimečnou inteligenci a individuální plán na ZŠ ...)