Neplánuji, fakt ne. Já ti nejspíš rozumím, jak ty o tom uvažuješ, a možná jen zní trochu divně to, jak to tady podáváš. Ale já se na to dívám z trochu jiné strany. Samozřejmě, že i mně by se líbilo, kdyby mé děti vystudovaly kvalitní střední školu a pak kvalitní vysokou, nejlépe některou z "břečťanové ligy" na stipendium, a pak měly úžasný život s prací na prestižních pozicích, se spoustou peněz a cestování po světě ... Jenže, co když ony o to nebudou stát? Co když nebudou mít pražádnou ctižádost jít po takovéto cestě a budou chtít být šťastné úplně jinak? Co já si pak počnu se svými sny o tom, jak se dmu pýchou někde na slavnostní promoci v Oxfordu? Ona inteligence je jedna věc, ale osobnost člověka je složitější, každý nemusí mít chuť uplatnit svou inteligenci zrovna na akademické dráze. Samozřejmě, že se budu snažit zabránit tomu, aby se mé děti někde zbytečně, neuváženě "zakopaly", zahodily svůj potenciál a pak toho třeba i litovaly. Ale že bych jim připravila dráhu a táhla je po ní, to nechci. Ony jsou silné a složité osobnosti, syn nesnáší autority a má potíže přizpůsobit se kdekoliv čemukoliv, u něj se opravdu teprve uvidí, jaký způsob vzdělávání bude optimální. Inteligenci má určitě na gymnázium, o tom nepochybuje nikdo, kdo ho zná, ale všichni pochybují o tom, že by byl schopen studovat pod velkým tlakem ve třicetičlenném kolektivu. On si studuje nejraději sám, to, co zajímá jeho. Takže budoucnost jeho vzdělávání je opravdu zatím ve hvězdách, on až ještě trochu uzraje, tak si něco zvolí, já si počkám a pak ho případně podpořím nebo usměrním podle situace