Buchlovanko, taky jsem byla rodiči vedená. Se samýma jedničkama jsem si mohla vybírat, napsala jsem si tři vysněné SŠ. Díky vedení rodičů jsem se ocitla na gymnáziu (SŠ jim nebyly dost). Pak přišel další nátlak, tedy ehm vedení ve stylu matka učitelka, sestra učitelka, dědeček ředitel... a skončila jsem na PdF.

Za vedení rozhodně nejsem svým rodičům vděčná. Trvalo mi dvacet let, než jsem se zase našla a začala dělat co mě fakt baví. Mimochodem, všechny mé činnosti a zájmy jsou totožné s mnou vybranými SŠ.

Já bych tedy byla s vedením dětí opatrnější. Syn má v 15 naprosto jasno, co bude jednou dělat a směřuje k tomu cíli vše. Já z jeho výběru odvázaná nejsem, ale těžko jeho rozhodnutí změním. Maximálně ho naseru, do 18 to doma nějak doklepe a pak už si stejně půjde za svým.