Dobré dopoledne,

tak po delší době jsem zase tady. Možná si mě budete pamatovat z témat o nestandardním vztahu přítelovy maminky a jeho bývalé přítelkyně. Řešila jsem tady i nějaké problémy intimnější povahy, které pravděpodobně souvisely jak s výše uvedeným, tak s nedostatkem soukromí a z největší části z přítelových zdravotních problémů.

Protože jsme opravdu poctivě hledali bydlení, podařilo se nám najít. Není to sice v našem městě, je to v menším městečku asi 30 km od nás (od přítelovy rodiny a od práce nás obou). Nicméně já v tom městečku a blízkém okolí mám celou rodinu a spoustu známých, které už zná i přítel (takže bude mít i on nějaké své známé). Našli jsme tam byt ke koupi - celkem prostorný (pro 2 lidi určitě), v hezké lokalitě a hlavně, zrekonstruovaný a za opravdu hodně dobrou cenu (za takovou cenu ve městě, kde pracujeme, nekoupíme ani starý nezrekonstruovaný 1+1).

Přítelovu maminku chápu, že z toho má strach - já a přítel se odstěhujeme a manžel jí jezdí domů jen na víkendy a to ne vždycky, takže bude doma sama. Ale čím mě nemile překvapila a snad i zklamala... Byly jsme samy doma a maminka začala, že proč si nepořídíme byt tady ve městě. Vysvětlila jsem jí argumenty, že tady prostě za tyto finance nekoupíme, a pokud budeme chtít byt v trošku lepším stavu, tak bez problému připlatíme 750.000,- oproti našemu vyhlídlému bytu. A že 3/4 mega už je celkem rozdíl (díky zdr. stavu přítele musíme počítat i s tím, že je možné, že bude často na neschopence, takže příjem nám klesne). Začala argumentovat dojížděním - vím, jaké je dojíždění, i jsme si spočítali náklady a pořád nám to vychází jako výhodné. Další argument - její synáček ze začátku mluvil o bytu v cihlovém domě, toto je panelák - pro nás teď argument tak nepodstatný, že k tomu jsem se ani moc nevyjadřovala. Když viděla, že jsme se už téměř rozhodli, tak na mě vyrukovala s tímto: že jak dlouho se dá v 2+1 spát s miminem nebo víc dětma? To jsem nepochopila, ten byt je jednak dost velký, jednak děti ještě nějaký čas neplánujeme, jednak uvažujeme už teď, že bychom v případě potřeby byt prostě vyměnili za větší... Následovaly otázky, jak v případě mé mateřské zvládneme táhnout domácnost (pozor, domácnost v tamtom městě; v "jejím městě" by asi předpokládala, že to zvládneme, i kdybychom si brali daleko dražší byt či co).

A vrchol všeho byl, když jsem se o tom bavila s přítelem, tak z něj vylezlo, že jeho maminka celý víkend, kdy s ním byla o chvíli samotě, tak do něj klavírovala pořád, ať se nestěhujem do tamtoho města.

Dokonce mi začala posílat šílené nabídky bytů na mail... byt o 5 km blíž k ní, ale dražší a v hrozném stavu... nestačím koukat. To jí tak moc záleží na tom, aby jí synek nevyletěl z hnízda CELÝCH 30 km daleko? Vždyť to dneska není žádná vzdálenost, zvlášť, když sem budeme denně dojíždět do práce.

Jediné pozitivum (ale o to větší) vidím v přítelově reakci - vnímá to tak, že toto je pouze problém jeho maminky a že pokud se tam my budeme chtít přestěhovat, tak se prostě přestěhujem a hotovo a že do toho maminka nemá co mluvit, protože je to naše věc.

Za jeho reakci jsem samozřejmě ráda, nicméně mě "tchyně" tímto dost zklamala. Nikdy se netajila tím, že manžela vždycky dostala kam potřebovala, ale s náma jednala na rovinu vždycky, nebo to tak aspoň vypadalo. Toto mi zavání manipulováním (když jsme pohromadě oba, tak nám blahopřeje k vybranému bytu a pak do každého zvlášť hustí něco jiného) a to já hrozně nerada. Takže tím u mě prostě klesla v ceně. Těšila jsem se na prima tchýni...

Asi tady v podstatě není nic k řešení, ale potřebovala jsem upustit páru a vypovídat se.

Kdo jste dočetli až sem, díky