já zažila s tchýní něco podobného, ač jinak to byla fajn ženská, tak prostě nemohla kousnout, že její syn se rozhodl zůstat v praze tj. přes 300km od domova. podotýkám, že to bylo čistě manželovo rozhodnutí, protože dělal a dělá práci, kterou by v rodném kraji a vlastně v ČR jinde než v hlavním městě dělat vůbec nemohl. v jednom kuse jsem musela poslouchat, jak je na moravě hezky a proč jsme v té hnusné praze, domlouvala nám i pracovní pohovory v jejich rodné vsi, že by se tam jako pro nás našla práce (absolutně mimo naše obory, o financích vůbec nemluvím). no bylo kolem toho dycky zbytečné dusno a lezla mi tím strašně na nervy. už je to 11 let co zemřela, náhle, ze dne na den. a od té chvíle je mi líto, že jsem se přes tohle neuměla přenést, protože jinak byla fakt fajn. čili moje rada, zkus se nad to povznést, nikdy nevíš, jestli tě zpětně tyhle žabomyší války nebudou mrzet