Jitu nevím jestli statečné, ale tím jak chodíme od mala, tak se vždy povozili oba na křesle, vyfasovali do ruky zrcátko, natočili si vodu, vypláchli jen tak, zubařka všechno vysvětlí, než jde vrtat, pošimrá ruku tím vzduchem co "vrtá", vypráví jak vyžene červíka a nalepí hvězdičku, aby hlídala ostatní zoubky, na konci dá obrázek... Prostě dělá co může, aby se děti cítily dobře. Prostě se tam těší. Na rozdíl ode mne, mně cvaká zadek jen tam musím s nima. Ale to je fakt zakořeněné v dětství, kdy mi zubařka vytrhla úplně zdravý nekývací zub, když jsem jí vyprávěla jak mi jeden zrovna ten den vypadl. Pak už se to jen nabalovalo. Holt přístup za komančů a teď je nebe a dudy...