Dříve nic, teď, když víc vydělávám, vnutím našim (nebo je někde nechám) peníze aspoň na jídlo (jsou oba v bídném důchodu )
Oni jim každou chvíli něco koupí i bez toho, pořádají oslavy narozenin, mamka furt vyvařuje a zve celou rodinu (mám ještě 2 bratry). Tam peníze ráda dám i nutím vzít.
Naproti tomu tchýně si řekne, když děti někam bere, tak na nějaké vstupné a tak. Když po ní chci, aby vzala děti do akvaparku, tak platím vstup i jí a její kamarádce, nicméně si pak ještě vyslechneme, kolik utratila za jídlo. Tchýni dávám peníze nerada, protože vím, že i když je zadlužená kde může a nikdy to nikomu nesplatí (zkrachovala vlastní hloupostí a lhostejností), tak jí vždy ještě zbude dost na nové boty, šminky, oblečení, nábytek atd.
Snažím se to ale brát tak, že je to fajn babi pro naše děti, která je narozdíl od mých ročičů schopná vzít děti na hory na lyže nebo i k moři. Různé dárky jim taky kupuje, ale není to tak milé, jako od našich - kupuje spíše oblečení, málokdy se trefí do vkusu dětí, nebo toho, co je zrovna potřeba. Takže jsem vlastně vděčná a držím krok