PB, na místě Vaší ženy bych si na svém taky nedokázala stát. Pokud si sama nebyla jistá, nakolik své děti ochuzuje čas strávený s ní, muselo jí to hodně znejistět a vnitřně rozvrátit, že jste ji nepodpořil, že se cítila jako špatná matka. Já tím jen chtěla říct, že nejde o odpuštění, ale o znovuzískání důvěry k Vám jako partnerovi. Já ve chvílích tlaku manžela cítila, že mu na mě vůbec nezáleží, i když tlačil "v můj prospěch". Myslím, že je zbytečné se sebemrskat, že jste zklamal, pokud jste se již ženě omluvil. Teď jde o to vybudovat nově důvěru (což chce čas, není to ze dne na den, ve kterém "už podporujete"), aby z Vás žena cítila podporu. Vím, jak je to těžké, pokud jsou partneři v některých ohledech rozdílní. Přeju hodně štěstí.