Placatko, staráš se dost. Není chyba na ničí straně, starnoucí lidi jsou jako děti. Moje máma tohle řeší posledních 10 s rodiči. Babička si vymýšlí jednoho doktora za druhým, láduje se lékama, lázně, odstranění znamínek, je objednaná na endoprotézu (bude jí 80), vozila je do nem po noční, aby tam s nima celý den proseděla a pak znovu na noční. Skončila na antidepresivech. Děda měl vážné problémy, skoro neviděl a těžká cukrovka. Má požehnaný věk, ovšem ani tady nám nebyla přána jednoduchá cesta, děda leží 14 dní na JIP, nastala mozková smrt, teď ho budou převážet jinam na tracheotomii. Já i máma víme, že je to konečná, ale babička tomu nevěří, denně tam chce vozit a museli jí slíbit, že když bude selhávat nějaký orgán, nenechají ho umřít. Je mu 83.
Musíte se v rodině domluvit, já jsem se na to nemohla dívat a promluvila s máminou ségrou. Sice se mnou od té doby mluví jen sporadicky, ale střídají se. Co nějakou službu, jako charita?
Teď by jí přeobjednala s tím, že jí tam ráda dovezeš.