marto, prošla jsem si tím samým, byla jsem na základce na prvním stupni JEDINÁ s brýlemi, ještě navíc příšernými. Do svých tak 12 let jsem nebyla pro nikoho nic jiného, než brejlice. bylo to příšerný, brejle jsem nenáviděla . nakonec jsem měla 13 dioptrií na každém oku a bez brýlí od cca 9 let jsem nemohla ani na krok.

ale pak jsem pochopila, že je to součást osobnosti. nosila jsem je s hrdostí a láskou. a když jsem šla na operaci a už je nosit nemusím, nechala jsem si čtvery udělat jen tak naprázdno a nosím je pro okrasu.

a tvoje dcera je bude nosit taky tak, pokud na ní nepřeneseš mindrák z ošklivých brýlí. dneska je to jiné, jiná doba, jiné brýle a spousta brejlatých dětí.

musíš jí vysvětlit, že se vždycky může najít pitomec, který se jí bude smát, ale ten by se smál i čemukoliv jinému a brýle jsou pro něj jen záminka. bohužel, někteří z toho nevyrostou ani v dospělosti, ale to neznamená, že by lidé s brýlemi byli méněcenní