Předpokládám, že tvůj přítel je rozhozený podobně jako ty. Nevím jak se na dítě těšil, přesto se změnili plány, vize, zmizely sny o tom jaké to bude. Navíc situace je taková, že on na smutnění a to, aby jemu někdo pomohl s vyrovnáním se s tím nemá nárok.
No a do toho se ty chováš hystericky. Co může dělat jiného než se bránit? Že neodhadl to, že ho potřebuješ u sebe, když jsi si předtím hrála na hrdinku? Určitě chyba, ale pochopitelná. Třeba se ho ten příbuzný dotkl stejně jako Tebe, navíc díky tomu, že jste o tom nemluvili on o tom musel mlčet. Třeba se potřeboval u benzínky vybrečet a nechtěl se v tomhle stavu vracet k tobě. Z mého pohledu je tvoje reakce na něj po návratu naprosto neadekvátní.