Petro, a tohle jsou zas typické reakce v takových diskusích.
Že je jen jeden způsob, jak správně trpět, a to tak, že v páru. Není přípustné trpět jinak a ještě k tomu osamotě, protože to dělají jen slaboši a sobci.
Že ti, kdo chtějí přítomnost druhého, křičí, ječí, jsou agresivní, jsou ti silní a reagují správně.
Ti, kdo trpí jinak, jsou ti slaboši.

Proč je přípustnější vyžadovat TEN SVUJ způsob trpění, bez ohledu na to, že druhý chce trpět jinak? Proč je zakladatelka ta, kdo má větší nárok na její způsob, jak se s tím vyrovnat? Možná má, nevylučuju to.
Tak má mluvit jasně. Její partner reagoval jen na to, co mu sama řekla. Neřekla že potřebuje jeho a sdílet s ním svou bolest, žekla, že je v pohodě a že jen chce, aby s ní byl.
Kdybych já trpěla a tohle mi partner říct, klidně odjedu. POkud mě opravdu potřebuje, jsem tu pro něj, pokud ale jen potřebuje společnost, když já trpím (a já trpím taky osamotě), prostě si to odejdu odbolet.

Mě nevadí, že se zachovala hystericky (popírání ano), myslím, že to je adekvátní reakce na prožité. Ale pro chlapa je dle mě něčitelná. Před hodinou říká že je v pohodě a po hodině ječí.
Zemřelo jim dítě, oba prošli těžkým obdobím, a piplají se v tom, co řekl nějaký pan XYZ...
Měli by se soutředit na to podstatné.