Jo, Petr, je to o zachování vztahového komfortu jednoho na úkor druhého. A přesně jak píšeš, ten jeden se nakonec se skřípěním zubů možná naučí toho druhého neobtěžovat, ale taky ho začne považovat za slabocha, nebude si ho vážit, prostě to z toho vztahu už nejde vzít zpátky.

Tady se věčně omlouvají muži, že takoví prostě jsou. Jo, část ji skutečně taková je, žijou si v podstatě uvnitř rodiny spíš svůj separátní život. Řeší si povětšinou jen své problémy a do života rodiny vstupují v okamžicích, kdy mají chuť a náladu. Kolikrát jsou pak schopni řešit jakoby blbinky, které si ta partnerka s přehledem vyřeší sama, ale oni mají pocit, jak se účastní, přitom když nastane problém, který nejde vyřešit mávnutím ruky, tak se kroutí a vztekají.

Podobné typy, nic lehkého na soužití, jen pro super silné ženy a to ještě nevěřím, že i po létech soužití, pokud se těch problémů nakupilo víc, že ho dotyčná vůbec ještě vnímá jako partnera. Ona ty věci třeba pořeší, jeho neotravuje, ale co si o něm myslí v duchu...ještě, že on to zpravidla netuší.hlavně s takovým člověkem je hrozně těžký život. V podstatě je to jen sám za sebe.