jinak to jak pečujeme o druhé v době nemoci si přinášíme z původní rodiny, tam kde maminka nemocné dítě vrazí do postele, uvaří mu čaj pustí pohádku a dá obklad na čelo, tak takový člověk se stejně pak chová ke svému partnerovi, tak kde matka vláčí dítě s hnisavou angínou po různých akcích, tak tam potom vyrůstají podobné exempláře, jako moje tchýně, která nikdy nemohla s nemocným dítětem zůstat doma, protože by to v práci bez ní nezvládli, takže já teď pracně manžela předělávám na to, že o druhého se v době nemoci pečuje, ale už se mi to asi nepovede, protože výchova je prvořadá