mě taky ne.


s chlapem jsme o tom mluvili, že doktor doporučuje 24 hodin po narkóze dohled dospělé svéprávné osoby. bavili jsme se i o tom, že teď mi nic není, ale za chvíli mi nic být nemusí - to vehementně odkýval, že to je pravda (sám měl narkózu 3x a snášel ji podle svého vyprávění tak, že mu rodina tiskla parte). a výsledek: odjede se na dvě hodiny vydýchat, protože jsem se mu zdála v pohodě. to nevím, jestli se smát nebo brečet ale tohle mě tak nesebralo, mě sebraly ty jeho řeči po přijezdu. už mi fakt z toho všeho nebylo fyzicky dobře (psychika taky nebyla ideální, že) a když jsem si vyslechla "jestli už jsem voplodněná", tak jsem bouchla jak saze.

opravdu v té situaci divné, vybouchnout? tomu opravdu věřím, že jiné by byly v té situaci klidné a chovaly se jak píšou.

a že bych se mu měla za svůj výbuch v téhle situaci omluvit? tak to no comment.