Řekla jsem jí, že naše výchova je postavená na důveře, proto nebudu podepisovat předem prohlášením, které implikuje, že mu tak úplně nevěřím. Že se svýmn dětem věnuji a jsem v nimi v každodenním kontaktu a jakmile si všimnu něčeho neobvyklého, budu první, kdo se poradí s lékařem či preventitou apod. a rozhpodně nebudu nic zametat pod koberec.
Připadá mi nedůstojné u člověka, protože dítě je taky člověk, podepsat něco takpvéhom, dokud mi nezavdal příčinu mu nedůvěřovat. Je to jako by někdo chtěl mi preventivně kontrolovat kabele, jestli jsem něco neukradla, i když k tomu nemá důvod, protože jsem ještě nikdy nekradla.
Důležitá poznámka: syn ví, že jsem ti nepodepsala a ví proč. také ví, že když v tomto směru selže, tak já ho krýt nebudu.