Přidat odpověď
Ahoj, syn má expresivní vývojovou dysfázii. Začal mluvit kolem třetího roku a veliká motivace pro řeč byl nástup do normální školky, kde se musel nějakým způsobem vyjádřit. Doma už jsme věděli jenom z toho jak se podívá, co chce. Když mu táhlo na pátý rok, tak mi okolí začalo hlásit, že najednou rozumí :). V šestém roce jsme hodně pracovali na úpravě jednotlivých hlásek. Na logopedii jsme chodili jednou za čtrnáct dní. Ve školce žádná intenzivní logopedie nebyla. Ale bohatě stačilo každý den něco dělat. Cestou do školky, cestou ze školky a pak doma půl hodinu- hodinu. Ještě jednou díky moc Macčí za její úžasné stránky. Školu jsem řešila jak s psycholožkou, tak s klinickou logopedkou. Nakonec jsem dala na klinickou logopedku, která syna znala nejdéle. Ta měla názor, že syn by podle ní měl zvládnout (aspoň zpočátku) běžnou ZŠ. Další dys se podle ní mohou nabalit až s narůstajícími požadavky ve škole. Tak jsem nakonec po roce rozhodování dala syna do běžné ZŠ, kam chodí už dcera. Hlavním kritériem nakonec byla i učitelka. Už ji znám, dva roky učila dceru. Vím že se ve svém volném čase věnuje dětem s různými dys. Syn má za sebou zatím dva školní dny. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet a jestli budu svého rozhodnutí litovat nebo ne.
Předchozí