No, copak o to, první půlrok, druhej půlrok, ale ty dva další roky byly peklo. Já svou dceru miluju, ale jdem si na nervy, o prázdninách se to zas ukázalo. A dokonce i když byla batole, bylo to stejný, jsme si prostě moc podobný. Navíc dcera od devíti měsíců chodila a chodila pořád někam, prala se, brala věci z cizích kočárků, do toho časopis, scénáře, porady, křty... já bych se kolikrát opila, až bych brečela. Jo a to jsem do toho ještě do dvou let kojila. No prostě, nikdy více miminice, radši kulku do palice.

Takže, chlap v hospodě mi nevadí, vadí mi, když je tam a já tam tím pádem být nemůžu. Já v podstatě soucítím se všemi, co nemůžou do hospody, ane kvůli alkoholu, ale kvůli tomu absolutně bezvýhradnému přijetí, co tam člověk má. Cokoli se stane, řeknou "to bude dobrý, dej si panáka" a člověk nakonec ani víc nepotřebuje, než místo, kde se vykecá, zanadává si a zas může čelit světu. Doma se tak člověk nevypovídá, ty problémy jsou společné.