To je dobře, že chceš zkusit terapeuta, já na toho svého čekala 3 měsíce. a fakt mě nechtěl, kroutil se, byl přetíženej, chudák. Ale nelituji, stálo to za to, je dobrej.


A proč to na Tebe skočilo? No právě...silná schopná ženská...tak Ti tělo dalo znát, že jsi opravdu ženská,křehčí, než jsi myslela, že máš své hranice, že nesneseš jako kůň. A bylo to. Jistě byly signály i dřív, ale ty se lehce zametly pod koberec.
Tak tohle už asi přehlédnout nešlo, proto jsi tam kde jsi.


u nás práce není, ani uklízečku mi nedají, ani prodavačku (všude chtějí vyučení nebo praxi v oboru. ale co já, s konzervatoří? V oboru nedobytně zapráskáno na desítky let dopředu (tam jen známý známému), tak jsem se rekvalifikovala, a snažím se, no. Dnes ležím v posteli, nemůžu nic. odpoledne musím zajít na jednu firmu hodit do schránky žádost s životopisem. dělá se mi zle už teď, jak zbytečné, už to znám za tu dobu. To je pk těžké být pozitivní.

jinak v každé práci nějaký stres bude, myslím, že terapie je dobrá volba, pomůže ti s ním pracovat.

Taky nemám muže doma od včerejška, ale mám už větší děti, tak krom jídla a občasného zahrání karet jim stačí, že mámu prostě jen mají.

Tak Ti přeji, ať prášky co nejdříve zaberou a ať to v práci zvládneš...kdy máš kontrolu u psychouše?