Je to tak, že oni ví, že tohle nemusím, to si tam dovolím říct opravdu jenom já a je dobré, že na mě nejsou naštvaní, to oceňuju. Já s nima ale třeba nechodím ani na oběd, prostě nerada jím v hospodě, nechodím na pravidelné měsíční sezení do hospody, takže když jsou jednou za čas nějaké společné narozeniny, tak už je mi to blbý odmítnout. Ale řekla jsem jim už několikrát na tvrdo, že tam melou kraviny a že se na hospodské kecy nechytám pokud se taky nevyliju (a to tam pak mám tendenci filozofovat ). Oni už mě ale znají, takže tyhle moje "autentické" kecy celkem akceptují