Maťo,
to s tou změnou přístupu sama k sobě máš úplnou pravdu. Já mám teď pořád ještě celkem nadváhu ale nevadí mi to (a tudíž to snižuje moji motivaci hubnout
![~t~](/g/s/20.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
![~t~](/g/s/20.gif)
) A i když jsem se seznámila s manželem, tak jsem byla asi tak stejná jako teď a taky to nevadilo (do svatby jsem shodila cca 12 kilo.
Teď mám asi 85 kilo a něco přes 170 cm, což si myslím není nijak monstrózní. Nevím, kolik nadváhy má Velryba, ale celkem chápu, že je rozdíl mezi nadváhou dejme tomu 5 kg (což spousta ženských zuřivě řeší, ale normální - zdůrazňuju NORMÁLNÍ - chlap si toho podle mě skoro nevšimne), 15-20 kg (což už znát je, ale pořád se to dá s relativní elegancí ustát), a třeba 50 kg (což už může být problém, protože to opravdu limituje přitažlivost i pro normální chlapy).
Nevím, do které z těchto pomyslných kategorií patří Velryba, do té první asi ne (protože to by tloušťku nezmiňovala jako problém málem číslo 1), pokud do té druhé, tak by ta změna přístupu k sobě asi byla na pořadu dne jako první, ale pokud do té třetí, tak bych se napřed pokusila trochu zhubnout (a když bude mít silnou motivaci v podobě biologických hodin, bude do toho ochotná investovat čas a energii (a třeba i trochu peněz na ty kursy, hlavně NE na různé pokoutní metody) a není nemocná, tak se to nemůže nepovést. A na té změně přístupu k sobě by se dalo pracovat souběžně (STOBáci myslím mají v ceně kursu i nějaké psychologické poradenství.