To je téma pro mě!
Hlavní body mého plánu zhruba byly:
1. žádné utišující léky - co nejpřirozenější porod
2. Žádní medici u porodu
3. Otec přestřihne pupeční šňůru
4. Dítě chci hned po porodu na sebe a přiložit.

1. Bolelo to tak příšerně, že jsem každou hodinu škemrala o další a další utišující prostředky, až jsem si připadala jako feťák při absťáku.
2. Porodník mě v největší agónii přišel přemlouvat, že potřebuje svoje dvě medičky u mého porodu kvůli zápočtu.. Naštěstí ho "někam" poslal můj muž.
3. Manžel byl z porodu nakonec tak vyplesklý, že když přišlo na věc, jenom zakoktal "ne, to je dobrý" a šňůru musel přestřihnout doktor.
4. To, že jsem porodila, jsem poznala jen z úlevy od bolestí, protože přestože byla malá úplně v pořádku, jen ji kolem mě vřeštící pronesli a ani mi ji neukázali (mimo jiné taky nemohli vědět, že pohlaví předem známe, a přesto mi ho nikdo neřekl).
Tak tolik k porodnímu plánu a jeho plnění. Příště se na něj vyprdnu a s personálem se zkusím prostě domluvit.