Jak být asertivní a nezničit si nervy. Poraďte.
S mým expartnerem máme syna (4 roky).
Ex žije asi 20 km od nás, ale syna v podstatě nenavštěvuje (nemá zájem), netelefonuje mu. Vídá ho, jaksi z povinnosti a na přání jeho rodičů, cca 4x do roka (Vánoce, narozeniny atd.)
Alimenty platí tak cik cak, dárky, ani nic jiného synovi nekupuje. Nepřispívá na oblečení, hračky, kroužky.
Když už se jednou za čas objeví, je to rychlovka, bez náznaků citových vazeb k synovi.
No a problém je, že když už k setkání dojde, moc se synem nekomunikuje (jen takové ty zdvořilostní slovní obraty), v podstatě nic o synovi neví (protože se neptá), neví, jaké má syn kamarády, koníčky, do jaké školky chodí atd. Když se mu snažím o synovi povídat, jen se na mě dívá a pak prohodí něco o tom, že když na to mám, tak ať ho dávám kam chci (fotbal atd.)
Namísto komunikace o našem společném dítěti mi vykládá o jeho přítelkyni a přítelkyniných DOSPĚLÝCH potomcích (kolem 20 let), jejím VNUKOVI a vůbec o tom, jak ona dobře ve svých letech vypadá a jaká je super.
Podotýkám, že nejsem žádná šmudla, resp. ať to zní sebevíc samochvalně, docela dost ji převyšuju (ve všem)
Ale o ni se bavit nechci!!!!!! Nic mi neudělala a necítím vůči ni zášť. Nebyla příčinou našeho rozchodu.
Štve mě to, že on kecá jako blbeček o své stárnoucí družce a popisuje mi jak spolu žijí a co dělají její děcka. ALE MĚ TO NEZAJÍMÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nejsem hádavá, nejsem vulgární, ale jak mu sakra dát slušně, ale jasně najevo, že mě jejich soužití fakt vůbec nezajímá.
Samozřejmě jsem mu slušně řekla, že je fajn, že má pohodový vztah, ale že se chci raději bavit o našem synovi a že mě jeho nový život ani nezajímá.
Nepochopil a kecá dál. A já mám dojem, že mu asi zakroutím krkem, pokud ještě znova spustí na toto téma.