S exem jsme se rozvedli po velmi důkladném vyzkoušení všech ostatních možností poté, co jsme oba došli nezávisle na sobě k názoru, že nejvíc ze všeho si přejeme, aby ten 2. NAVŽDY zmizel z povrchu zemského a tím i z našeho života (což nejde, protože máme 9letou dceru ve střídačce).
Po 5ti letech od rozvodu nás ani jednou nenapadlo "se k sobě vrátit" (byť jsme spolu prožili 18let) a jsme opravdu velice šťastní, oba, že už spolu nemusíme obývat stejných pár metrů čtverečních. Čili, vyřizujeme spolu co nejvěcněji a nejstručněji pouze opravdu nutné záležitosti kolem dcery, a to skutečně mezi dveřmi (já tedy exe pozvu vždy aspoň na chodbu či do kuchyně, on mě ani tam). Nabídla bych mu ve vedru vodu, kafe ať si uvaří doma (on mně nic, ale na požádání by mi asi nalil - tu vodu, mezi dveřma).

A jinak, souhlas samozřejmě s Pelíškem, nic si nenárokovat je nejlepší cesta, jak nebýt zklamaná