Souhlasím, samozřejmě, že je lepší "neživit křivdy z minulosti", no ale samozřejmě záleží na tom, jak moc mi jisté "křivdy" ovlivnily můj život.
Když vám někdo vědomě podtrhne židli pod nohama, vy sebou prásknete a ochrnete, např., tak určitě se s tím budete vyrovnávat dýl (pokud nejste úplně svatí), než když někdo třeba jenom chodil vždycky pozdě a nechával vás čekat jako trubky.

"Ostatně, v případě exmanželů, kteří jsou otci našich dětí je to zvlášť nebezpečný, protože tím, jak se chováme my dáváme mustr i dětem"
No, já myslím, že JÁ se na rozdíl od exe chovám slušně a vstřícně až na půdu. Dítě hlavně vidí, že na rozdíl od maminky tatínek nedodržuje dohody, protože nám tím dává najevo, že mu "za to nestojíme", a vnímá to velmi dobře. Když táta řekne "Ty mlč, ty do toho nemáš co mluvit!", je to jistě jiné, než když já mám tendenci v rámci možností dítě zapojit do rozhodování, jak a s kým chce trávit VLASTNÍ prázdniny. Aniž řeknu o exovi křivé slovo, dítě postupně chápe, PROČ bylo obtížné s takovým člověkem harmonicky soužít.