Ali, a ještě jinak. Já si nemyslím, že na nevěru má někdo PRÁVO. Prostě byl nevěrný, je to jeho problém, jeho porušení slibu. Není to žádná realizace nějakého práva.
Proto ani neuvažuju stylem, když máš právo ty, mám právo i já.
JÁ mám hlavně povinnost a to dostát slibům, co jsem dala. Není mi jedno, když to protějšek vidí jinak, nevěru za nějaký standard nevnímám, mám k ní negativní vztah a dala jsem dost najevo, jak se k ní stavím.
Což je tak vše, co můžu udělat. Ve finále jsem já ta jediná, za co jsem zodpovědná. Za chování muže nemám odpovědnost žádnou, on má volbu, zda se bude chovat v souladu se sliby, co mi dal, či ne.
Selhání umím odpustit, nabalování jednoho selhání za druhým, odbíhání od podstatného ne.

P.S.: já už nemám co vracet. Mě spíš život vrátil to, co jsem kdysi zasela, byť jinde...