Miro,
to jsou dvě různé věci. Sama uznáváš (to zdůrazňuji), že lidi vesměs ty varovné příznaky rozpoznají, že si všimnou. To já osobně vnímám jako klíčový bod. To, že se na to vyprdnou, ignurujou ony příznaky a k lékaři nejdou, to už je pohádka jiná. Tak je asi na místě lidi informovat, že krev ve stolici, různé "mírné chronické obtíže", divné pocity atd. jsou věci, kde není na místě sedět doma a tvářit se, že jako nic, ale že se mají nechat vyšetřit.

Ostatně celé se to řešit zde začalo asi kolem teze, zda rodička (většinou) pozná, že se NĚCO děje či ne. Můžem se bavit o tom, že někdy to nefungovalo, nicméně VĚTŠINOU to zafungovalo a co je na tom klíčové - asi to, že skutečně při porodu ví nejlíp rodička, jak se ve svém těle cítí, jaké dostává signály.