Tapo, chápu Tě. V mnohem mírnější podobě řeším něco podobného. Bydlení naštěstí máme vyřešené (manžel vlastní menší 3+1 v paneláku s tím, že to časem vyměníme za něco malinko většíno), ale se 3.dítětem řešíme něco podobného. Od té doby, co jsme spolu začali chodit a začali to probírat, jsme se shodli, že minimálně 2 děti určitě, třetí podle situace. Já jsem teď po více než 4 letech začala chodit na poloviční úvazek do práce s tím, že rok budu pracovat a pak se uvidí. Jenomže se mi párkrát stalo, že manžel nadhodil i variantu, že žádné třetí mimi už nebude, že jentaktak zvládá dvě. Já mu zase neustále opakuji, že od studentských let makám jako šílenec na tom, abychom ty 3 děti mohli mít, abych měla práci, která jde s dětmi skloubit, že máme na výchovu 3 dětí nadprůměrně dobré podmínky (bydlení i pomoc velmi ochotné babičky), že to dobře zvládnou i lidé, kteří začínají od nuly, žádné hlídací příbuzné nemají a také si poradí, že dle svého názoru děti i domácnost zvládám nadprůměrně dobře, takže večer už je doma práce minimum a čas na odpočinek pro nás oba atd. Rozhodla jsem se, že to pár měsíců nechám být a pak si o tom znovu promluvíme.

Možná, že pokud prodáš oblečky, tak to naopak zvýšíš pravděpodobnost, že si to manžel s tím miminkem rozmyslí. Třeba dopadneš jako jedna moje kamarádka, která si koupila menší byt s tím, že zůstane sama, a krátce poté se seznámila s manželem. Držím Ti palce.