Ještě nedávno bych taky ve sportovcích žádné extra vzory nehledala, ale docela mě zaujal případ Zinedina Zidana.

V době "hlavičky" jsem se zrovna začala učit francouzsky a snažila jsem se poslouchat fr. rádio, co to šlo. Fotbal mě nezajímal a vrcholně mě štvalo, že se ve sdělovacích prostředcích několik týdnů neprobíralo nic jiného než Zidane. Dospěla jsem k názoru, že Francouzi jsou opravdu minimálně lehce pošahaní.

Když jsem tam pak za pár měsíců jela studovat, už jsem vládla jazykem a poznala několik inteligentně vyhlížejících Francouzů. Zeptala jsem se jich, proč s tím zatraceným fotbalistou tehdy tolik nadělali.

Ukázalo se, že to nemělo ani moc co dělat s fotbalem. Zidane byl symbolem úspěchu a adaptace napříč všemi vrstvami. Šlo o chudého chlapce z problémového předměstí, původem cizince (Kabila), který se dokázal začlenit do většinové společnosti a uspěl. Byl vzorem pro chudé, cizince, znevýhodněné mladé lidi z ghett a banlieu, důkazem pro ty ostatní, že nelze házet všechny do jednoho pytle, že "to jde".
No a pic ho, ten zázrak najednou ukázal, že zas tak dokonalý není. Než se s tím většina i menšiny vyrovnaly – veřejně i v soukromí –, uplynulo několik měsíců.

Takže jo. Beru, že i sportovci můžou být vzory a na velikosti nezáleží.