Monty,

partner pro mě musí být přítel (důvěrný přítel) + ještě něco navíc (milenec...). Ale vnímám to jako balík. To všechno najednou, to bylo, oč jsem s ex stála. Přátele mám i jiné, nejsou výluční - to ex byl. Nepřestal mě zajímat, ale rozpadem partnerství se rozpadly ostatní složky a já neměla chuť udržovat je - jen ty, co jsem musela (otec mých dětí). Přítelem mi opravdu být nemůže - nedovedu si představit, jak se svěřuji chlapovi, který si místo mne našel jinou - lepší, kterou doopravdy miluje - s čímkoliv, co mě SKUTEČNĚ trápí nebo těší, co opravdu hýbe mým životem. Mám mu snad líčit, jak se mi nedaří seznámit se, jak mám nabourané sebevědomí, jak jsem se složitě vyrovnávala s jeho odchodem, jak mám obavy z toho, jak se bez něj uživím... Těžko. Na to, abych mu řekla, že dovolená byla prima nebo že jsem četla dobrou knížku, nemusí být můj přítel, to sdělím i kolegyním v práci. Naopak přítel je někdo, komu o sobě můžu říct opravdu důležité věci - a to už mi u něj prostě nejde.