Katko, dík. My už jsme na to téma měli pár ostrých debat, kdy jsem mu řekla, že bych byla ochotná se třetího dítěte vzdát z nějakých vážných důvodů, které raději nechci ani specifikovat a domýšlet. Já manželovy obavy chápu a i je do jisté míry pokládám za rozumné, ale dělám všechno proto - po materiální i nemateriální stránce - aby to se třetím miminkem šlo. Jsem pracovitá, o děti se starám ráda a dobře, vydělat a šetři umím, i práci mám schválně takovou, která jde s rodinou dobře skloubit.
Já bych byla schopná se rozvést s chlapem, který by odmítal druhé dítě, resp. pro mě byla ta otázka natolik důležitá, že bych ji probrala ještě před svatbou a s člověkem, který by trval jen na jednom dítěti, bych se rozešla, takže by na svatbu ani nedošlo. Manželovi jsem na rovinu řekla, že pokud třetí dítě zazdí, tak kvůli tomu od něj neodejdu, ale budu na něj parádně naštvaná a budu mu dávat v budoucnu silně najevo, o co nás všechny čtyři připravil. A budu mít do konce života pocit, že mi něco důležitého uniklo z naprosto blbých důvodů.