Kdysi jsem závodně plavala (jako dítě) a jako vzor jsem měla nějakého toho plavce. Byl to čistý sport, čitelný, měřitelný, buď máš natrénováno a máš šanci, nebo ne, nejde uplatit, není o dojmu (jako tanec či krasobruslení). Jedeš sám za sebe, což mě jakožto individualistovi, vždy vyhovovalo:)I když doping je pochopitelně všude, ale to jako malá holka neřešíš.
Umět dobře plavat je vklad, dodnes z toho těžím.
Takže obecně proti sportu nemám nic, jen co z toho zůstane ve vrcholové formě už je mi proti srsti.

Jinak souhlasím s Anantou v tom, že akademické vzdělání se dost přeceňuje a jsou lidé, kteří hodnotí druhého jen dle toho. Že hokejisti nemají často ani maturitu. Otázka zní, proč by mít měli? Trefí se pak lépe do té černé gumy?

Já znám dva prvoligové sportovce a ne, bedny to nejsou. Manželky jsou prostě samy (se svým jedináčkem), oni většinu roku pryč. Není to život, který bych chtěla a který bych ráda, aby nekriticky obdivovaly moje děti.