Fíbí,
mně v tomhle trochu pomohlo to, že jsem se dostala do stavu, kdy jsem nemohla dělat nic. Ze dne na den mu spadla do klína péče o dcerku a musel....
No a pak jsem navíc trochu zahrála na jeho city, vysvětlila, že pokud chce mít nějaký vztah s dětmi, tak je musí někdy vidět. Chvíli to trvalo, protože do práce a z práce hodinu dojížděl, ale naučil se chodit domů v šest a převzal koupání a ukládání. Ani ne kvůli mně, aby mi odlehčil, ale právě proto, aby měl kontakt s dětmi.
Za to si někdy vybral práci o víkendu, také o víkendech chodil do školy, prostě jsme to tak dlouho koumali, až se to nějak usadilo.
My měli dvojčata rok a půl po první holce, takže si dokážu představit, jak je člověk unavený...

Jo a možná by stálo za to, aby víc než na dvojčata, měl čas na toho staršího. Ten to jednak víc potřebuje, druhak to i víc ocení. Když to nejde ve všední den, tak alespoň o víkendu.

A pak mi hodně pomáhalo jezdit po kamarádkách nebo je zvát k sbě. Necítila jsem se tak osamělá...

Jinak současný stav u nás je čtyři děti a muž vaří, peče, uklízí...a když potřebuju nebýt doma, postará se prakticky o cokoliv. Jen se musíme dopředu dohodnout a vybrat pokud možno dny, kdy nejsou kroužky a tak....