Ono je nelepší ho postavit před htovu věc. Respektive se ho neptat jestli by šel udělat to a ono. Já jsem měla doma to samý. Stanovila jsem pravidla už když jsme měli jen jedno dítě. Ze já večer krmím, on koupe. Když se narodila dcera, tak jsme v tom pokračovali. Dceři je rok a já krmím, dohlížím na kluka aby taky jedl. On pak jde vykoupat holku, já s klukem mezitím uklidit pokojík, při malý to nejde. Dokáže během 5 minut vytahat všechny hračky z regálu. Pak naženu kluka do vany a až zavolá, že chce umýt tak ho jdu umýt, dohlídnout na vyčištění zubů atd. A s přebalením pleny to máme nastavené tak, že ten kdo na to přišel, že je pokaděná ten si to jde přebalit. Ze začátku to taky na mě zkoušel, že jen zavolal, malá smrdí, potřebuje přebalit, tak jsem mu rázně řekla, že ne, ty jsi našel poklad, ty jsi ho jdi přebalit a ted už to jde dělat automaticky. Když jsme mělijen kluka tak jsem to brala jako samozřejmost, že jsem doma a tyhle věci jsou na mě. Jak rostl tak jsem už požadovala rozdělení práce. Chce to být důsledná a jasně si říct, nebo se neptat do jedný ruky mu dát dítě, do druhé čistou plenu a běž. Já kdybych ráno nedala manželovi koš přímo do ruky když odchází,tak by ho sám od sebe nevzal a to kolikrát hlásí, že až půjde do práce, takže vezme koš, jenže skutek utek.