ali, jako to mám nastaveno také jako Niki a zkušenost mám. Podle mě je cesta "kdyžtytakjátaky" cesta do pekel". Můj manžel mi byl nevěrný, kdybych byla nevěrná já, podvedla bych ho, ale rozhodně bych si neřekla "jsme si vyrovnaní". Já mu jsem věrná i kvůli sobě. Pro mě má hodnotu nejen jeho věrnost, ale i ta má. Já jsem sama za sebe a moje hodnoty nemůže jen tak ovlivnit chování někomu jiného, byť by to byl můj manžel. Zjednoduším - kdyby můj manžel nebyl schopen dodržet své předsevzetí a nevynášel např. koš, jak slíbil (např., jinak je to samozřejmně hloupost
), neznemená to, že si řeknu, dobře, nevynášíš koš, já ti nechystám svačinu. Připadala bych si jako dítě. "On, on to taky dělá!" Záměrně nepoužívám zvolací větu "Ty to taky děláš!", ale "On", protože je se někde v hlavě nepotřebuju obhajovat před ním, já mám potřebu se srovnávat pouze sama se svým svědomím.