kili, v pozici rodiče vnímám jakoukoliv zmínku o násilném vstupu mezi mně a dítě z důvodu nesouhlasu, nebo odmítnutí preventivního vyšetření jako výhrůžku. Stejně tak za výhrůžku považuji požadavek úhrady léčebné péče, už proto, že může být i ekonomicky likvidační, jako trest za to, že se odmítám něčemu podrobit.

Na tom, jak to vnímám, nic nezmění ani to, že budete tvrdit, že to výhrůžka a zastrašování vlastně není.

Já nezpochybňuji význam preventivní lékařské péče, ale nepřeji si, aby stát přebíral moc nad mými dětmi a nechci, aby k tomu jako zprostředkovatele používal lékaře. Pro mě je to nedílnou součástí svobody rozhodování a k tomu patří i vlastní zodpovědnost.
Nemyslím, že by většina rodičů svým dětem hodlala škodit ve jménu svobody, ale že si žádají být partnery a spolurozhodovat a vést dialog. Partnery nezastrašujeme, nevyhrožujeme a nesnažíme se je tlačit do kouta. Je to jeden jediný problém - nedostatek správné komunikace, který je posléze zakončen výhrůžkou a možnost se opřít o výhrůžku sankcí zase jen umožňuje nevést rozumný dialog, ale vyhrožovat a zastrašovat.

Nepochybně je rychlejší a snad i účinnější zastrašit a donutit, ale považuji to za více než špatný prostředek.