a za úplně ideální považuju situaci, kdy si ten s těma Seychelama i ten s těma skautama dokážou o tom vzájemně popovídat tak, aby tomu druhému zprostředkovali tu radost, to, co zajímavého tam zažili, tak, aby dokázali úplně pominout, kolik to stálo, a zaměřit se jen na ty zážitky.

Tím chci jen říct, že my se tady v diskusi zatím zaměřujeme směrem, že "i chudší dovolená/oblečení může být zajímavé/potažmo lepší než to bohaté", jako by to "bohaté" bylo a priori něco zavrženíhodného, protože to v nás vzbuzuje závist, že si to taky nemůžeme dovolit, a jako by všichni, co si to dovolit můžou, byli hnusní snobové, co se tím beztoho budou jen vytahovat.

Kdybych byla v pozici toho, kdo si to (momentálně) dovolit může, tak bych asi vedla své dítě k tomu, aby se to s kamarády naučilo sdílet tak, aby i oni z toho mohli mít radost. Tj. přivézt jim nějakou drobnost, vykládat jim zajímavý zážitek, a dát jim najevo, že se kvůli tomu rozhodně nepovažuju za něco víc.