Souhlasím s tím, co tu zaznělo.
Tomu "bezcennému papíru" se připisuje nějak mnoho důležitého. On to je, jak napsala Kudla, skutečně jen papír, kde jsou nějaké údaje, které oba zůčastnění znáte.

Svatba, vstup do manželství, probíhá dle mě na úplně jiné úrovni. Je to v hlavě a srdci, je to rozhodnutí to říct sobě samému, sobě vzájemně, a před "celým světem".

Ne, papír vás nezachrání od ničeho. Takovou moc nemá. Nemá moc vůbec žádnou.
Manželství je o práci vás dvou, svatbou vztah nekončí, ale pokračuje na jiném levelu. Je to jako porod dítěte, jehož život porodem ani nezačal, ani neskončil, jen změnil formu z "neviditelné" (jen mezi matkou a dítětem v ní) do viditelné. Na výchově se musí pracovat, samotný porod z nikoho rodiče neudělá, musíš milovat a vychovávat.
A stejně je to s manželstvím. Je to deklarace trvalého rozhodnutí pro to, být s druhým. Změnit, povýšit váš vztah, jakoby "porodit dítě".

Takže bych ti milý Jardo poradila, aby jsi se nezbavoval vlastní zodpovědnosti tím, že se budeš odkazovat na vztahy jiných. Ty a ona si budujete svůj, to, co děláš, není poučení se z chyb druhých, to je útěk před možnými chybami... všichni chybujeme, musíme umět i napravovat.
Je to jako nechtít dítě proto, že sousedi ho neumějí vychovávat. No a? Co to jako vypovídá o tobě? Nic, jen že jsi ovlivnitelný zvnějšku.
Síla ale spočívá v tom, že se rozhoduješ za sebe a o sobě. Ovlivňuješ se sám.

Pokud víš, že TY nejsi zralý a vhodný do manželství, pak ti gratuluju k sebereflexi, nemusí se každý ženit. Není podstatné, jaká je tvoje partnerka, ale jaký jsi ty. A už vůbec není důležité, jací jsou tví sousedi, protože o TVÉ schopnosti být trvalý manželský vztah to nevypovídá vůbec nic