Černá, vím jak ti je.
nejhorší je první dítě, protože člověk si vůbec neumí představit, jaké to ve skutečnosti je.
Taky jsem nadávala, často i nahlas. Dokonce jsem si zavedla 5 minutovku, abych se aspoň v klidu najedla, kdy jsem dítě dala do postýlky a šla si sednout vedle do jídelny ke stolu, aspoň se "v klidu" rychle najíst, bez ohledu na to,jak moc řvalo. Nedalo se to jinak.
U druhého už jsem věděla, že to za pár měsíců přejde, i když druhé bylo o dost náročnější. Prořvalo celé první měsíce a zachránilo nás jen nošení v šátku. Měl ajsem ho na sobě skoro nepřetržitě, chodila tak i na záchod a dokonce jsme tak i usínali.
Ale měsíc je moc krátká doba. Neznáš ho ještě, nepoznáš, proč pláče, časem se to naučíš. pro začátek radím zavést alespoň 1x týdně noc jen pro tebe. Odstříkej mlíko a odejdi spát do jiného pokoje. nech tatínka, aby se staral. Na domácnost kašli, jídlo kupte hotové, pokud to jde a ty odpočívej. Manžel ať s evyspí zase jinou noc, potřebujete síly oba dva. Popros někoho vokolí, jestli by ti mimino nevzal na hodinu do kočárku ven a spi, spi a spi.
Uvidíš, že za 2-3 měsíce to bude pomalinku lepší. Jsi jen vyčerpaná, a to je normální.