no, chápe... představ si, že jsi opravdu na pokraji sil, nespala jsi několik nocí, nervy totálně na pochodu, rozhozená poporodními hormony... nikdo doma, nemá ti kdo pomoct... a ten křik se ozývá pořád a pořád, proniká ti do mozku, máš jedinou touhu upadnout a spát... a jediný, co ti v tom brání, je ten zvuk... když ho umlčíš, budeš moct konečně spát... ještě pořád je to tak nepochopitelný?

Ano, NORMÁLNÍ stav to určitě není... ale není vyloučené, že se člověk po porodu dostane do stavu takové totální vyfluslosti, že se takovému uvažování minimálně přiblíží. A odsouzeníhodné to není ani náhodou, pokud to neuděláš.