No, nic nového - přidávám se k ostatním, měla jsem to naprosto stejně!!

Říkala jsem si, jak je možné, že někdo takový jako já, mohl vůbec kdy chtít dítě!!

"Rozum" mi říkal, že mám být ráda, že já i malý jsme v pořádku a jsme zdraví, že co by za to nějaká jiná ženská dala.... - ale všechno marný - "cit" to převálcoval tím, že jsem se cítila neschopná a nepoužitelná. Neměla jsem trpělivost ho uspávat, v noci už vůbec ne, naproti tomu on vyžadoval ono neustálé hojdání - no děs....Zlepšilo se to ve 2 měsících - koupili jsme mu obyčejný dudlík kytičku - to byla úleva, furt nehojdat!!!

A ejhle, světe div se - zachtělo se mi dalšího mimi a to hrozně moc!!! Sic s věkovým odstupem 7 let a stal se zázrak - byla jsem připravená na koliky, řev, nevyspání, na polici nachystané kapky, gely na bříško atd. a druhé mimi bylo úplně v pohodě, nikdy neřvalo, nikdy jsme ho nehoupali, najedlo se a spalo dál - já se dokonce i nudila!!!!